Nedělní pozdravení

 Zdravím při nedělním odpoledni. Po obědě se u nás nebe protrhalo, začalo svítit slunce . Bylo to skoro po šedivém deštivém větrném dopoledni neuvěřitelné.

      Jelikož městem protéká řeka Úpa, nedalo mi to, abych nesedla na kolo a nejela se podívat, jaká voda se v ní valí. A valí se jí dost a k tomu si hučí- taky dost. Až jde z toho strach.

Jak to vypadá v přilehlých obcích nevím, tam jsem nejela. Ono není o co stát, že.

Máme za sebou 24 hodin bez proudu ( v pátek o půl druhé odpoledne do půl třetí též odpoledne, ale sobotního). Bylo to nepříjemné, ale dalo se to vydržet.

A tak vlastně začala u nás sezóna podzimního pálení svíček.

Vytrvalý déšť předchozích dní mne přišpendlil doma a tak

jsem dokončila pejska na přání.

Jako kdyby toho listí na stromech a po zemi nebylo dost.

Ještě jsem si jeden list vytvořila.

Samotvrdnoucí hmota, otisk listu vykrojit a je to.

 

A jéje, když se teď podívám z okna, tak nám nebe zase šedne a vypadá to, že bude opět pršet.

Přeji vám všem klidný zbytek nedělního odpoledne.

(ano, já vím, že někde klidné odpoledne není)

Ach jo!

Hanka

Díky za vaše zastavení tady u mne.

                     dnes - 13,59 hod.

Víkend

       V pátek mi poslala  vnučka Hanka sms, jestli se prý nepůjdu odpoledne s ní a s prostřední vnučkou Kamilou projít blízkou obcí. Proč ne. Přijedu tam na kole. Domnívala jsem se, že půjdeme mojí trasou kolem rybníka, ale Kamila měla v plánu jít na hrad Vízmburk, což ani Hanka netušila. Auto zaparkovaly u sportovního areálu a tam jsme se sešly.
Byla jsem rozhodnutá jet-jít s nimi jen na rozcestí, kde  začíná cesta vedoucí ke hradu.
Ale rozhodnutí jsem pak změnila a šla s nimi až nahoru. A abych s nimi držela basu, tak jsem šlapala po svých a kolo vedle sebe :-). Kdyby mi někdo někdy řekl, že od Havlovic půjdu tímto způsobem nahoru na hrad, tak bych si ťukala na čelo. Co člověk pro své vnučky milované neudělá.
       Ta naše Hanička zapomněla, že se narodila v zemi, kde je terén poněkud jiný než v království  u Saudů. A tak měla na sobě šaty (černé - byť z lehké látky) a PANTOFLE. Ale popralo se s tím to naše děvče se svojí korpulentní postavou statečně a na hrad jsme my tři a pes  zdárně došly.
Zpátky jsem tedy dolů jela na kole a dala si s děvčaty sraz u stánku s občerstvením už v našem městě. 

                                                                     Ještě kousek lesem.

Bylo vedro, ale i tak to bylo bezvadné odpoledne .

😃

Sobotu jsem zasvětila naší Loutkové zahradě.

Dopoledne se vše připravilo a pak se už jen čekalo na diváky.

Ne, že by nebylo pro koho hrát, ale přeci jenom letos bylo méně diváků.

Sešly se tři akce pro děti na tento termín a to učinilo své.

Ale lavičky prázdné nezůstaly a připravené propriety na tvoření

taky nezůstaly bez povšimnutí.  

Hráli jsme my...

PERNÍKOVÁ CHALOUPKA loutkářky z Liberce se líbila...

A třetí pohádka DVA KAŠPAŘI loutkářek z Prahy se líbila moc......

Loutková zahrada je za námi a ať se mi to líbí nebo ne, podzim je tady.

A tak jsem si v neděli udělala podzimní věneček na vchodové dveře.

 Ten, který tam visel, už tedy opravdu aktuální nebyl. 

Byl s obilím :-).

Odpoledne jsem si naordinovala havaj a dočetla jsem knížku, která se mi líbila.

Profukoval vítr a laškoval s listy katalogu, který jsem si prohlédla, ale nezaujalo mne nic.

Dnes se vyplnila předpověď počasí a den je mokrý.

Chvíli prší, chvíli ne, nebe je šedivé.

Ale u nás té vody už je zapotřebí.

A už pro dnešek končím !

Mějte se hezky a díky za vaše nakouknutí sem ke mně !

Hanka

Devátý měsíc je tady !

 Je září a sluníčko nám stále září.
Na září se těší sadaři a možná už méně dítka školu povinná. Ale prvňáčci ti určitě ano.
Já už mám školní léta dávno za sebou, naši hoši také a i vnoučata už nejsou školáky či studenty.
Ale přeci jenom jsem 2. září měla možnost být při tom.
Při čem ?
Při vítání těch malých, kteří mají před sebou novou životní etapu. 

Takový malý ceremoniál se pro ně odehrál na zahradě budovy, kde
sídlí naše loutkové divadlo.

Krátké vystoupení Kašpárka a Škrholy bylo součástí vítání
malých žáčků.

 

Po ,,obřadu" odešly děti za ruku s deváťáky do školy a do své třídy.

Potom už bylo vše v režii jejich paní učitelky.

S kamarádkami jsme se rozhodly minulý týden pro malý výšlap.

Na startovní čáře jsme stály v Červeném Kostelci, kam jsme musely 

dojet busem.

Uf, bylo vedro !

Míjely jsme sochu Boženy Němcové. Došly k rybníčku zvanému Balaton

a pak ke kapli svatého Josefa. To už jsme byly ve Lhotě, která je částí

Č.K.

V plánu bylo pokračovat dál a dál, jenže úmorné vedro naše plány

zhatilo. Jinou cestou jsme se vrátily zpět a s radostí jsme si daly

v cukrárně na autobus.nádraží ledovou kávu.

Budeme si muset tuto trasu zopakovat.

Nebylo to špatné, ale nějak moc jsme si to neužily :-))).

Na kolo teď sem tam taky sednu, ale jen v dopoledních hodinách,

kdy vedro je snesitelnější. 

Některá kvítka už žár slunečních paprsků neunesla a tak jsem

u vchodových dveří musela odstranit lobelku a začala jsem s podzimem.

Přečetla jsem knížku s názvem Vnučka.

Tip od Evy (E. S. ideas).

Líbila se mi moc. Zajímavý příběh.

A nám ze saudského království přilétla naše vnučka Hanka.

Bude tady 2 měsíce. Práci tam si prodloužila ještě o jeden rok.

Přeji vám hezké zářijové dny, užívejte si je.

Hanka

Díky za vaše nakouknutí na můj blog.

Utíká to

 Stále je léto, ale přeci jenom už je takové jiné. Rána jsou chladnější, taktéž večery. Přes den však slunce nezahálí. 

Jak to ale utíká. Před týdnem jsem dělala přípravy na sobotní oslavu kulatých narozenin manžela. A zítra už od té soboty uplyne týden.

Rodina se sešla, počasí vyšlo, takže byl to fajn den.

Snacha opět vyrobila dort.
Tentokrát po tchána.

Jinak dny mi jdou pěkně za sebou .

Taky jak jinak. :-)

Konečně mi rozkvetl ibišek. Všude na zahrádkách jsem už viděla
rozkvetlé keře, jen ten můj si dává na čas. A to vždycky- každý rok.

 

Ne, že bych neměla co dělat, ale na čtení si čas udělám vždycky.

Už je to třetí kniha od této spisovatelky, kterou jsem přečetla 
a líbily se mi všechny.

A taky trochu letního oddychového čtení jsem si z knihovny přinesla.

Dnes mám loutkové. Na programu je příprava na naši LOUTKOVOU ZAHRADU,
která bude 7. září.
No a pak už to zase pojede.

Fakt ten čas letí.

Mějte se hezky, užijte si poslední dny prázdnin,
užívejte ještě letních dní.

Hanka

Díky za vaše nakouknutí sem ke mně.

Jen takový letní mišmaš.

 A je tady polovina srpna. 

Současné dosti horké dny už vnímám i já. Jsem teplomilný člověk a s horkem
jsem nikdy problém neměla. Přeci jenom co je moc, toho je příliš. 

Takže nějaké velké výletování se nekoná. No, ale přeci jenom včera jsem se byla rozloučit s kamarádkou na její chatičce, neboť ona už odjíždí domů, což znamená, že se uvidíme zase až za nějaký delší čas.

Byla to síla, než jsem od autobusu k chatě došla. Ale nerozpustila jsem se.

Jako každý rok, tak i letos jsem si vyfotila její popínavou růži z jericha.

❃❃

Donutila jsem se konečně si ušít nové potahy na dva polštáře na válendu v mém pokoji.
Takže už mám jarní, letní, podzimní a zimní potahy, k nimž dávám dva polštáře jednobarevné.

Ze zbytků jsem ušila ubrousek na jídelní stůl.

Kamarádka háčkuje malé taštičky a tak jsem se o jednu pokusila taky.

Možná jich bude časem víc.

Z blízka je na zahradě znát, že žhavé paprsky sluneční konají své,

ale z balkónu je ještě docela dobrý pohled na moji květenu.

Když se vybičuji, tak jdu zalévat brzy ráno. Obloha je někdy opravdu krásná.

Takže honem pro foťák.

 Sem tam něco zavařím.....

A když se dá sem tam se projdu nebo projedu na kole.....

Takže asi tak.

Stále je léto, stále jsou prázdniny a stále je čas dovolených.

Užívejte si ty dny !

Moc děkuji za vaše zastavení na mém blogu.

Dělá mi to radost.

Hanka