Proč bysme veselí nebyli ?

 To je název jarní výstavy na naší Dřevěnce.

Ještě mám v paměti výstavu v minulém roce a už nás plakát
zve na výstavu další. Vernisáž jsem prošvihla i když jsem ji v plánu měla.
Prostě jsem zapomněla a když jsem v pátek večer šla do loutkového a viděla jsem ještě rozsvícená okna na Dřevěnce, tak mi to došlo.
Ale co! Nic se nestalo. Prohlédla jsem si všechno pěkně v klidu dnes odpoledne.

Výstava se mi líbí. Působila na mne nepřeplácaně, vzdušně.
Je tam toho tam hodně k vidění i ke čtení. Všechno jsem však nefotila.
Třeba zasklené vitríny s moc pěknými obrázky. Ale nedalo se.
Vyfotila jsem jen jeden a na fotce jsou i moje ruce :-).

A teď nahoru po schodech.....

 .... moje prsty  :-)

Teď do kuchyně ......

Do pokoje s manželskými postelemi.....

A teď přes malou pavlač do království kočárků...

No a to je pro dnešek, moji milí, všechno.

Mějte se hezky !

Hanka

Díky za vaši návštěvu tady u mne.

😊

Osm

 Ani se mi tomu nechce věřit, že už je to 8 - slovy osm roků, co jsem si založila blog.
   Není to hodně, ale není to ani málo.
Hlavní však je, že mne to stále baví, že jsem tady s vámi ráda. 

Takže dnes najíždím do roku devátého :-).

Dnes je třetího března a nevím, zda je ještě tento měsíc označen

jako měsíc knihy. ,,Tenkrát" (já už docela dost pamatuji) to tak bylo.

V poslední době jsem přečetla......

Obě knížky se mi líbily - každá je námětem jiná.

Především jsem byla zvědavá na Kořistí v Kaddafího harému.

Skoro by nechtěl člověk uvěřit tomu, o čem kniha pojednává.

Pomalu, ale jistě začínám laškovat s jarními svátky.

Ale nesedím jenom s háčkem v ruce či u šicího stroje.

S mužem jsme se prošli kolem Mariánského sadu s křížovou cestou v Malých Svatoňovicích.

Mariánský sad byl zbudován Spolkem pro zvelebení poutního místa v roce 1891 podle návrhu architekta Edmunda Chaury z Červeného Kostelce. Kapličky ozdobil obrazy Sedmera radostí Panny Marie akademický malíř Josef Cobl. V roce 1893 byla v sadu vybudována křížová cesta se čtrnácti dřevěnými kříži s vyobrazením jednotlivých zastavení křížové cesty Ježíše Krista.

Vyfotila jsem jen malou ukázku, protože jít sadem nebylo v tento čas

zrovna to pravé ořechové.

Šli jsme cestou, která vede vedle- je to docela do kopce a dá se tak dojít

na rozhlednu Žaltman. My jsme to asi tak v polovině této trasy otočili a dolů scházeli po vybetonované cestě. Bylo to v samém začátku minulého týdne, divila jsem se, že nikde už neleží ani kupička sněhu. Jen kousek cesty jsme prošli rozčvachtaným sněhem. Zrovna tam, kde bych to nepředpokládala.

Ještě jsme se stavili u tzv. Batňáku - tj batňovický rybník, který se nachází

kousek od kostela z mého minulého příspěvku.

Tam byl ještě místy led.

A to je moje vykročení do devátého roku mého blogování.

Mějte se všichni fajn, užívejte každého dne !

Jsem tady s vámi ráda.

Hanka

Díky za vše zastavení .

  

Když je modro

 Když je obloha modrá a sluncem ozářená, tak to láká ven. 
Včera bylo tedy u nás šedivo a docela vlezlo.
Dnes už je to zase lepší, je modro- slunečno jako některé dny předchozí.
Byť mrazivé, ale únor je zimní měsíc, takže z normálu nevybočující.

Na naše náměstí vede šest cest. Já jsem si v týdnu vybrala tu,
ze které je kostel Jakuba většího krásně vidět. 

Využila jsem cesty mého manžela do blízké Rtyně v Podkrkonoší

a sedla si do auta s ním v ruce foťák.

Nic nenamítal udělat zastávku v Batňovicích, abych mohla vyfotit

kostel sv.iBartoloměje, který je veden jako chráněná kulturní památka. 

Okolo kostela je hřbitov, který se může pochlubit moc pěknými náhrobky.

Nefotila jsem.

Ve Rtyni je především dominantní dřevěná zvonice. Vedle ní kostel Jana Křtitele

a kolem opět hřbitov. 

Před bránou je socha svatého Jana Nepomuckého.

Na pár kilometrech můžeme vidět tolik z toho, co sahá hluboko do naší historie. 

A to je ta naše země česká tak malá.

Na zahrádce se mi pomalu, ale jistě klubou první poslové jara-sněženky.

A doma si jaro přivolávám kvítkem koupeným.

U Stáni (blog Veverkoviny) jsem vyhrála knížku Hlubiny. 

Čtu.

V neděli hrajeme pohádku Kašpárek doktorem.

Takže asi tak. 

Hezkou sobotu a pohodovou neděli přeji vám všem.

Moc děkuji za vaši návštěvu na mém blogu.

Hanka

Tulipány

 

Až se vrátí vánek májový

Nad starý Amsterdam

V tulipánech rázem zrůžoví

Celičký Amsterdam

Že je lásky čas, to dávno ví

Rozkvetlý Amsterdam

Natrhám ti časně k ránu

Plnou náruč tulipánů

A s ní lásku svou ti dám

Ať to ví celý Amsterdam.

No já vím, že k vánku májovému máme ještě daleko, ale koupila jsem si  růžové - tulipány.

Umělé (nefandím kytkám umělým), ale tyto tulipány mne docela oslovily. Dám je rodičům na hrob.

Na chvilku jsem si je naaranžovala doma. Ale jen na chvilku. Ty pravé živé jsem zatím tady neviděla.

Vzpomněla jsem si u toho na poznávací zájezd do Holandska.

Před 16ti léty v dubnu to bylo !

A bylo to hezké.

Jen sem nemohu dát nějakou fotečku, protože tenkrát jsem to stáhla na CD a udělala si fotečkový album. A můj současný PC jaksi už neumožňuje vložit CD na přehrání. A já si jaksi dosud nekoupila to něco, co umožňuje  CD přehrát připojením přes USB kabel.

Tak jsem jen tak přefotila fotečku z alba, abyste mi věřili, že jsem v Amsterdamu

opravdu byla :-).

A co jinak ?

V loutkovém jsme odehráli premiéru pohádky O prolhané koze.

Potěšilo nás, že diváků přišlo opravdu dost a dost.

Udělala jsem loutkařský fotoalbum za rok 2024.  Vždycky si říkám, že to budu dělat průběžně. Ovšem opak je pravdou. Tak do února plním svoje předsevzetí a pak až buď koncem roku nebo začátkem roku nového dělám to zbývající.

Je fakt, že fotky mám a i poznámky v mém diáři, jenže vytisknout kupu fotek, sem tam něco k tomu napsat, ne že by se to zvládnout nedalo, ale jsem pak ráda, že už to mám hotové. 

Občas se projdu.....

Okouknu zahrádku.....

A sem tam někdy mám službu ......

Říkala jsem si, že je to takové teď stejné, co sem na blog dávám.

Jenže co nadělám, že !

Tak se mějte všichni moc hezky, hlavně vám přeji hodně zdraví !

A díky za vaše nakouknutí.

Hanka