Někdy si možná ani neuvědomujeme, že i za humny je krásně.
No podívejte !
Stačí jen jít a dívat se.
Je u nás krásně.
A když se na zahrádce rozvoní levandule a voní
až do kuchyně,
tak je jasné, že léto je tady.
Prázdniny, dovolená, teplé večery...............
mějte pěkné dny příštího týdne.
Hanka
Jsem ráda, že vás stále baví kliknout na můj blog.
Týden mi utekl celkem rychle a nic zvláštního
mi nepřinesl. Musela jsem zrušit výlet s kamarádkami,
zrušili jsme výlet s vnučkou Hankou.
Ohlásil se totiž zedník na opravu zdi při vjezdu do naší garáže,
takže dny tím byly poznamenané.
Ale radost se mi přeci jenom dostavila.
Čtyři gloxinie,které
jsem si vypěstovala z lístků od kamarádky, postupně rozkvétají
a dělají mi doma velkou parádu.
Hrad Vízmburk - říká se mu podkrkonošské Pompeje.
A taky se říká, že dvakrát nevstoupíš do jedné řeky.
Ale já tak učinila.
Minulý týden jsem dvakrát toto místo navštívila.
Ve středu s kamarádkami coby malý výlet,
v sobotu s kolegy loutkáři jsme na Dni pro děti
zahráli naše představení.
Už jednou jsem vás na tento hrad zavedla.
Ale to jsem ještě dávala příspěvky na Blog.cz.
Zmizel Blog, zmizely fotky a já se rozhodla nechat to tak,
bez fotodokumetace.
Vůbec to nevadí, protože v současné době doznal hrad
ještě lepší podoby.
Nejstarší opevněné sídlo v Čechách
Tajemnou a pověstmi opředenou zříceninu hradu Vízmburk naleznete při červené turistické značce z Červeného Kostelce do obce Havlovice. Zřícenina hradu je umístěna na skalnatém ostrohu nad levým břehem řeky Úpy, 3 kilometry od Červeného Kostelce. Hrad patřil k nejstarším opevněným sídlům v Čechách. Byl založen před rokem 1279 známým Tasem z rodu erbu Třmene, který byl významným dvořanem za vlády Přemysla Otakara II. a vůdcem odboje proti Braniborům. V roce 1447 začali hrad plenit Slezané, v roce 1553 byl již však pustý. Za mnohá a mnohá staletí se nad zříceninami nakupily vrstvy půdy a lesní porost.
Až archeologický výzkum v 70. letech 20. století znovuodkryl celé hradiště a hrad byl opět na světě. Hradní zdivo bylo budováno z bílého pískovce z nedalekých lomů v lese nad Podhradím.
Na podzim mi Vendy (Svět podle Dandíka)
poslala sazeničky orlíčku.
Zasadila jsem je a čekala, zda zima neučiní své.
Kdepák, už v mé zahrádce zakořenily a našly v ní zalíbení.
A já jsem za ně ráda.
Jen malý háček to má.
Ta jedna sazenička nevyrostla jako orlíček, ale ....?
Jsem za ní ráda, jen nevím jak se jmenuje.
Jinak mi týden utekl tak nějak normálně.
Ve středu jsem měla sraz z devítky,
ve čtvrtek se na nás přišla podívat vnučka Hanka,
která, jak jsem psala minule, přiletěla ze Saudské Arabie
na dovolenou. Byla to milá návštěva. Jak jinak.
Určitě se ještě uvidíme. Ale je jasné,že
má v plánu spoustu setkání se svými přáteli, takže
četnost posezení u nás bude jaká bude.
Nějaký čas jsem věnovala zahradě,
protože ten plevel
roste a roste.
Pivoňka, která je víceméne ve stínu,
rozkvetla až teď, růže už na mne taky
mává svými začínajícími květy.
Prostě už začne být na zahrádce barevno.
Velký dík, že stále sem na můj blog chodíte.
Hanka
Nejsem vůbec fanda umělých květin,
ale tentokrát jsem zkusila po nich sáhnout
a ozdobit věnečkový korpus.
A už jeden visí u syna,
jeden u nás na vchodových dveřích a jeden na zahradě
na sloupu pergoly.
Budu je na střídačku měnit s věnečkem přírodním.
Včera nebe trochu strašilo :-)
Trochu růžové.
Miluji květy jabloní. Jejich čas už vzal za své.
Ale fotky zůstaly.
Běloves - Malé lázně.
Někdy si možná ani neuvědomujeme, že i za humny je krásně. No podívejte ! Stačí jen jít a dívat se. Je u nás krásně. A když se na zahrádce ...
