Bylo pozdní odpoledne - vlastně už skoro navečer.
Jedu na fotbal, pravil manžel.
Jedu s tebou, odpověděla jsem já.
Tedy ne, že bych mne fotbal bavil, to ani náhodou.
Zavolala jsem manželce bratrance a smluvily jsme si místo setkání
s programem takové kratší vycházky.
Bylo sice pod mrakem, bylo chladněji než v sobotu,
ale jinak celkem OK.
Prošly jsme místa mně z dětství a mládí známá, prošly jsme les Občinu.
Došly jsme k rybníku zvaném Kčmařík.
Kačeny- On a Ona si tam jen tak lážo-plážo vodou brázdily.
Potom už pomalu, ale jistě směr k městu. Po vyjití z lesa míjíme tuto
krásnou vilu.
Kdysi soukromá, potom s vytvořenými nájemnými byty.
Nyní v ní je ZUŠ.
Všechno je už jinak, ale já pamatuji krásnou vstupní halu. Chodívala jsem tam
za kamarádkou.
Pamatuji i původní majitele - starý pán a stará paní - dožili v tom ,,jejich" domě.
A potom už na hřiště.
Chviličku jsem postála a dívala se. Zbystřila jsem zrak.
Rozhodčí ? Je to žena? Je !!!
My ženy jsme prostě všestranné
.
. 
Stále se ráda vracím do města, kde jsem se narodila.
Ještěže od mého nynějšího bydliště není daleko.
Mějte hezký dnešní sváteční den!
Díky moc za vaše zastavení!
Hanka
Žádné komentáře:
Okomentovat