Ve svém jednom příspěvku jsem slíbila cestu na Boušín.
A tak jsem sedla na kolo, dojela k Boušínské lávce a nadechla se
a kratší cestou - lesem nahoru jsem i s kolem pěšky stoupala.
Někteří borci to jedou na kole nahoru i dolů.
Já k nim nepatřím.
Zapotila jsem se !
Ale už jsme nahoře a kostelík - náš cíl máme před sebou.
Copak se to tady děje ?
Malý oltář před kostelem, holčičky v bílém s košíčky v rukou......
Napadlo mne - boží tělo je to.
Kostel byl plný, tak jsem jen chvíli postála venku u otevřených dveří kostela a zaposlouchala se...
Boušín je samota patřící k nedaleké obci Slatina nad Úpou. Je zde kostel s farou, starobylá sýpka a čtyři venkovské chalupy. Kolem kostela je hřbitov a pod kostelem v lese kaplička se studánkou. Boušín připomíná Božena Němcová ve své Babičce a Alois Jirásek vložil do Boušína první díl svojí kroniky U nás. Od 15. století je Boušín mariánským poutním místem.
Otevřme si Babičku od Boženy Němcové.....
"A jak se to tam jmenuje, co ten kostelíček je, babičko?" ptal se Vilím. "To je na Boušíně. Dá-li Pán Bůh zdraví, také se tam jednou podíváme, až tam bude pouť!" řekla babička.
"A co se tam stalo, babičko?" ptala se Adélka, která by babičku poslouchala od rána do večera.
"Zázrak se tam stal..."
A potom klade Božena Němcová své babičce do úst vyprávění o zázračném uzdravení a podivuhodném nalezení hluchoněmé dcerušky Turyňského pána, která v okolních lesích zabloudila. A babička své vyprávění končí: " umínili si rodiče, že u té studánky na poděkování Bohu vystaví kostelíček. A to také udělali. Ten kostelíček, co tamto vidíte, je ten samý a ta studánka u něho je ta samá studánka, u níž děvče pilo a modlilo se ..."
"A co se tam stalo, babičko?" ptala se Adélka, která by babičku poslouchala od rána do večera.
"Zázrak se tam stal..."
A potom klade Božena Němcová své babičce do úst vyprávění o zázračném uzdravení a podivuhodném nalezení hluchoněmé dcerušky Turyňského pána, která v okolních lesích zabloudila. A babička své vyprávění končí: " umínili si rodiče, že u té studánky na poděkování Bohu vystaví kostelíček. A to také udělali. Ten kostelíček, co tamto vidíte, je ten samý a ta studánka u něho je ta samá studánka, u níž děvče pilo a modlilo se ..."
Mariánská kaplička
Asi 100 m v lese pod kostelem stojí Mariánská kaplička se studánkou připomínající událost zázračného uzdravení z roku 1464. Vpředu nad vchodem je umístěna mramorová deska s vylíčením této události. Autorem textu je dřívější ředitel škol v Červeném Kostelci pan Bohumil Kulíř. V kapličce bývala nahoře ve výklenku soška Panny Marie a dole u pramene klečícího děvčátka. Tyto byly před vánocemi v roce 2007 zcizeny. Původní kaplička stávala asi o 50 m výše u cesty proti kopci, což dosvědčuje velký plochý kámen se třemi otvory a s letopočtem 1769 /dnes již špatně čitelným/. Studánka bývala prý krytá pouze šindelovou stříškou a až do r. 1925 tam chodili boušínští obyvatelé pro vodu. Po té byla postavena za přispění obce kaplička zděná v dnešní podobě.
To jsme se dostali už kousek pod kostel, ale vraťme se na chvíli ještě k němu a otočme se k němu zády.
Krásná chalupa stojí za podívání.
Ale už zase dolů. Opět si krátím cestu, nejedu po silnici, ale lesem. Kus jdu
a vedu kolo, které trochu přibržďuji.
Když už jsem na cestě, která je pro cyklistu sjízdná, byla jsem odměněna.
Potkala jsem tyto krasavce.
Cesta k domovu je lemovaná žitem, ale žádný záblesk červeného vlčího máku vidět není. 
Ještěže u některé z vás jsem se jejich krásou mohla pokochat.
Povídání o Boušínském kostelíku je poměrně dlouhé. Pokud někoho z vás jeho historie zajímá,
stačí dát do vyhledávače - Boušín, nebo Boušínský kostel a zcela určitě
informace najdete.
Já jsem jen chtěla ukázat vám zase jedno krásné klidné místo tady u nás.
Já měla moc hezké nedělní odpoledne, takové vskutku sváteční - i když
i trochu sportovní .
.Hanka
Žádné komentáře:
Okomentovat