...kdo nechodí ?
No přece - neštěstí nechodí po horách,
ale po lidech.
Jako bych si ho včerejším fotečkovým příspěvkem přivolala.
Jenže já neměla ani lok.
Na osmou hodinu večerní jsem si kráčela do loutkového,
měli jsme zkoušku, v týdnu dvakrát hrajeme.
Sešla jsem náš kopec, přešla silnici
a na chodníku, na rovině jsem sebou řízla,
jak dlouhá tak široká.
Neklopýtla jsem, nezamotala se mi hlava- nic takového.
Jako když se mi podrážka boty zadrhla a já nemohla dál.
Nohy stály a já se drala kupředu.
Rána do hlavy jen to břinklo.
V riflích díra, koleno odřené- ale celkem slušně.
Ach ta hlava!
Vratíla jsem se domů a ošetřila se. Na oteklé čelo nad okem jsem
si přikládala led.
Ráno jsem se zeptala zrcadla, kdo je v této zemi nejkrásnější.
Prý já.
Takový modrofilalový stín na opuchlém oku by nevytvořil ani Piccaso. 
Přeji vám hezký víkend!
Hanka
Žádné komentáře:
Okomentovat