.....řekla jsem nahlas, když se dnes navečer od včera zapnutá stolní lampa rozsvítila .
24 hodin bez elektrického proudu stačilo.
Včerejší podvečer nám tady u nás dal zabrat.
Příroda, ta mocná čarodějka nám ukázala i svoji temnou tvář.
Nebe potemnělo, spustily se provazy vody, které ruku v ruce
s vichrem nemilosrdně bičovaly vše, co jim do cesty prišlo.
Nadýchané květy pelargonií se změnily v mokré, polámané torzo.
Gejzír skla vytryskl nad skleník.
Takové malé skleněné peklo to bylo.
Ale až tak zlé to u nás na naší zahradě nebylo, někde o hodně hůř. Lámaly se
a padaly stromy.
Byla to jen chvilka, která přinesla tolik zkázy.
Asi na usmířenou na nás po té vykoukla boží duha po tom božím dopuštění.
Taková bleďounká duha. Jako by se se styděla.
Večer se svíčkami romantikou nevoněl. Byla to nutnost
proti tmě, která nás obklopovala ze všech stran.
Město nemrkalo světly za okny, byla tma tmoucí.
Už je to za námi.
Člověk si ale uvědomil, jakou sílu přírodní živly mají.
Člověk si uvědomil, jak hodně je na elektrické energii závislý.
Přeji hezkou zítřejší neděli !
Hanka
Žádné komentáře:
Okomentovat