Připojila jsem se k výzvě Marty
najít doma a ukázat tady
,,moje poklady".
Nehledala jsem, protože to, co jsem vyfotila
schované není.
Pokladem a především památkou
na mého otce jsou jeho obrazy,
jeho tvoření ze dřeva.
Vím, že dnes se to už moc nenosí, aby tzv.servis
byl vystaven.
Já ale mám. Dva. Tak odlišné od sebe.
Ten čínský jsme měli už v době mého dětství doma.
Tenkrát jsem ho brala jen tak na vědomí,
později jsem si v duchu přála ho mít.
A přání se mi splnilo, rodiče mi ho darovali.
Je ručně malovaný, motivy se sobě podobají, ale stejné nejsou.
A to mne baví. Když čas od času ho omývám, vždy si říkám, že je to krása.
V mé - dá se říci- chudé šperkovnici leží prstýnek.
Chybí mu kamínek a přeci jsem ráda, že ho mám .
Nenosím ho, je to památka na moji mamku.
Tak to jsou některé mé poklady.
To víte, že mám ještě ,, jiné" poklady 
, ale o těch
, ale o těchjsem se dnes psát nerozhodla.
Mějte se hezky!
Hanka
Moc děkuji za vaše nakouknutí.
Žádné komentáře:
Okomentovat