... svoje sliby se snažím plnit

Ano, svoje sliby se snažím plnit,jenže

tentokrát trochu později.

Moje dny teď byly zaplněné loutkovým,

přípravou -tvořením a pak instalací vánoční výstavy,

něco doma a tak jsem u počítače byla málo.

V rychlosti jsem si přečetla vaše příspěvky, ale nekomentovala.

Teď se mi však dny už zklidnily,

takže jsem zase tady a ráda.

Nejprve několik fotek - takových střípků z výstavy.

Součástí výstavy jsou i originály obrázků, které jsou

v nově vydávané knížce pohádek a poudaček o Červeném Kostelci.

A teď ke slíbené účasti na výzvě od Blondýnky.

Advent- Vánoce.

Zaměřím se na dobu, kdy jsem byla malá.

A že je to tedy už hodně a hodně dávno.

Tenkrát se advent neprožíval jako dnes, tenkrát v obcích nestály

rozsvícené vánoční stromy.

A přece! Mám zafixovanou tzv. stříbrnou a zlatou neděli.

S mamkou jsme chodívaly městem a občas nahlédly do některého z obchodů,

byly totiž otevřené.

A u katolického kostela byl stromek ! - Zářil do tmy svými obarvenými žárovkami

a bylo to hezké. Moje dětská dušička to tak vnímala.

Abych nezapomněla na Mikuláše. Mám ho spojeného s červeným celofánem,

ve kterém jsem dostávala nadílku. Takový svítivý balíček s mašlí.

Zůstalo to ve mně a i naši synové dostávali takto zabalené mikulášské dárky,

a i vnoučata . Balíček jsem mívala v punčocháčích, které jsem si věšela na okno

a v noci chodila kontrolovat, zda už ten Miluláš tam byl !!!

Vánoce - stromek jsme strojili na tzv. Dlouhou noc. Nenosil nám ho Ježíšek.

Odpoledne jsme poslouchali pohádky. Nezapomenutelný přednes - čtení pohádek Růženou Naskovou.

A Štědrý večer ? To byla muka. Nemohla jsem se dočkat.

A ten taťka si přidával kapra a mamka mu ho s úsměvem nandávala

na sváteční talíř. Bylo to k nevydržení.

Dočkala jsem se však, rozbalila dárky, byla vždy spokojená.

Knížky nikdy nechyběly. A pak přišla chvíle, na kterou jsme s bráchou čekali.

Tatínek nám z jedné knihy kousek četl. Jeho přednes byl zvláštní....

Nemohli jsme se s bráchou na sebe podívat, protože smích v nás bublal snad v celém těle.

Přežili jsme to však a užívali jsme si společné chvíle, kdy na stromečku dohořívaly svíčky, vonělo to všude vanilkou,

pomeranči, prostě Vánocemi.

Měla jsem je hezké!

Uff, Simi, tak jsem splnila, co jsem slíbila.

Pozítří je už druhá adventní neděle.

Prožijte ji všichni v pohodě a klidu !

Za vaše nakouknutí sem ke mně moc děkuji

a jsem za to ráda.

Hanka