Tento týden bylo Jakuba.
A v městě, kde už hodně roků žiji
je Svatojakubská pouť.
Sice už neprovádím pouťové uklízení, jak dělávala moje mamka,
(pouť je i v mém rodném městě)
tak koláče přeci jenom upeču.
Je to síla zvyku, je to tradice.
Pouť je tady se vším všudy. Na náměstí to hraje, vříská, houpe se, točí, sviští, voní smaženými
pochoutkami, voní cukrovou vatou.
A ani o nápoje všeho druhu nouze není.
A my loutkáři hrajeme pro radost dětem i dospělým.
Včerejší večerní ohňostroj taky nebyl k zahození.
Dopoledne i odpoledne jsem musela projít tím vším veselím,
dvakrát jsme hráli.
A dnes už jde pouť svým způsobem mimo mne.
Jen tóny reprodukované muziky k nám doléhají.
A co jinak?
Dělala jsem něco ?
I když slunce zkoušelo co vydržíme?
Jen tak pro radost a na chvíli jsem umotala věneček
z levandule.
Na přání jsem uháčkovala malou růžovou chobotničku.
Pro děti rekreantů k moři (kam jsem jezdívala) jsem vyrobila diplomy
a ušila malé dárečky.
Na zahrádce se kvítka snaží udržet si svoji krásu,
zalévám je, zalévám.
Jenže vody v sudech ubývá, u nás už dlouho nezapršelo.
Trávník na naší terase už má zase místa téměř vypálená.
Jak napsala Simona..... voda nad zlato!
A to je pro dnešek všechno.
Do nového týdne, který čtvrtkem vykročí do dalšího
letního měsíce - srpna
vám přeju jen všechno dobré, pohodové dny
a slunce v duši.
Hanka
Žádné komentáře:
Okomentovat