Někdy se tak stane, že člověk změní
na nějaký čas svůj denní rituál.
A to se právě stalo u nás.
Náš syn (rozvedený) ze dne na den byl hospitalizován v nemocnici.
Po rozvodu už nějaký ten rok žije sám na chatě,
což je spíš takový malý zděný domeček.
A zůstala tam s ním fenka Bára a kocour Pepa.
Copak kocour, ten si poradí v nepřítomnosti ,,pána domu", ale
se psem je to horší.
Být celé dny sám, to nejde.
A navíc je Bára zvyklá část noci prospat v chatě
na své dece u dveří. Tak nějak to syn díky večerní osamělosti připustil.
A tak s mužem chodíme buď spolu nebo na střídačku na chatu nocovat.
Nemáme to daleko, jsme tam hned.
Stále na svého pánička Bára čeká.
Stýská se jí. Je hodně zvyklá i na mého muže, chodí ji venčit,
ale pán je pán.
Ráda večer zapluje na svoje místo, čtyřikrát se otočí dokola
a až do brzkých ranních hodin spí.
Není to pro mne velká zátěž, protože v podstatě v chatě
je vše, čeho je mi třeba - i vifi tam je.
Ráno odcházím domů a den je jako každý jiný.
Vyrobila jsem věnec ze šustí.
Nevypadá špatně na venkovních dveřích.
A tak mi ty dny plynou.
Počasí je teď trochu rozmarné, ale pevně věřím, že ještě nějaký
ten den babího léta si užijeme
a podzim nám ukáže svoji barevnou krásu.
Mějte se všichni moc hezky!
Díky za vaše nakouknutí sem ke mně,
jsem tady s vámi ráda.
Hanka
Žádné komentáře:
Okomentovat