....poslední zvonění

Neměla jsem původě v úmyslu využít téma týdne.

Ale.....

Dávno, dávno tomu, co proběhlo moje ,,poslední zvonění"

na Střední ekonomické škole.

Za nás se po venku nechodilo, ale po třídách s nějakým

vtipným programem.

My jsme tenkrát zvolili oděv chovanek a chovanců nejmenovaného ústavu.

Měli jsme složenou báseň, se kterou

jsme nižší třídy toho dne obveselili.

Píšu měkké i v příčestí minulém, neboť jsme měli

ve třídě tři kluky :-).

My čtyři grácie z našeho města dojíždějící

do města okresního na ekonomku,

jsme se na památku vyfotily.

Jsem první zprava.

Šaty nalezené po půdách, boty z roku ein zwei,

srolované podkolenky, bílé ponožky,

bílé límce z krepáku a mašle na našich tehdá natupírovaných vlasech.

Límec a mašli mám jako předmět doličný stále schovaný.

Zub času učinil své.

A dost už vzpomínání.

I když název příspěvku poslední zvonění se vlastně hodí

k tomu dalšímu.

Měsíc květen je u konce.

Skončil nouzový stav.

Zapršelo nám, příroda se zatetelila,

zahrádky, zahrady a louky zkrasněly.

Takový jetel červený - co ten nadělá parády.

A co kopretiny a zvonečky......

Prostě kvetoucí krása....

Na dveře jsem vytvořila jarně-letní věnec

Mně ten květen docela utekl.

A máme před sebou jeho poslední víkend.

Tak si ho pěkně užijte.

Vaše Hanka

Díky za vaše kuk !