V neděli jsme s naším loutkovým představením jeli opět do Libčan na loutkařskou přehlídku.
Už jsem tady psala, že je to už hodně roků, co tam jezdíme a rádi.
Den byl slunečný, jen tam, kde slunce svými paprsky nedosáhlo, byla patrná námraza.
Zatím co se staví scéna já si odskočím vyfotit kostel Nanebevzetí Panny Marie z počátku 13.století.
Diváků je tady vždy plný sál. Hráli jsme o té prolhané koze a představení se líbilo.
Po našem představení se zase nám představily děti ze zdejší školy.
Pro nás bylo opět příjemné setkání s Novákovými.
Fotka tedy nic moc.
Paní Anna je sedmou generací loutkařské rodiny Kopeckých. Pamatuji se na její rodiče, kteří tady v Libčanech jako porota bývali, pamatuji se na Rosťu Nováka ml., coby malého kluka, který tady po sále vesele poletoval.
No jo, no - už hodně pamatuji :-))))),
A v pondělí jsme se probudili do bílého rána. První letošní sníh tady u nás.
V prosinci máme vánoční představení a tak bylo na čase, abych se vrhla na perníčky - tedy na pečení perníčků. Perníček dostávají děti ke vstupence.
A vánoční chňapka jistě přijde kamarádkám a vnučce Kamile, jako malá pozornost, vhod.
Pro manželku kolegy louťáka, který mne ze zkoušky pozdě večer vozí autem k nám na kopec, jsem taky něco vyrobila. Předávala jsem to se slovy- to je pro Tvoji Marušku, přece nechceš, abych Tobě ušila nějakého panďuláka :-).
A víc už dnes nic.
Mějte se hezky, mějte pěkné dny !
Moc vám děkuji za vaše milé komentáře.
Hanka
Moc hezké výrobky :-) A perníček, tak ten bych hned snědla :-)
OdpovědětVymazatLezarts
OdpovědětVymazatAno změna ze dne na den, ale tak už běží dnešní život.
Ale hezky jsi využila ten listopadový čas . Dárky určitě potěší stejně, jako perníčky!