Včera ráno bylo u nás hezky bílo. Ovšem již odpoledne tomu tak nebylo. Poprchávalo a den byl šedivý, smutný. Rozhodla jsem se jít navštívit kolegyni louťačku, které zdravotní stav už neumožňuje žít tam, kde byla zvyklá .Měla štěstí, že může být v Senior domě Beránek tady u nás ve městě.
Senior dům Beránek vznikl rekostrukcí bývalého ,,hotelu" Beránek. Jeho otevření bylo v roce 1917. A právě s touto kolegyní jsme si nové zařízení tenkrát ( s mnoha jinými) prošly. Ani ve snu by mne nenapadlo, že tam budu jednou za ní chodit .
Mozková příhoda učinila své, ale také rezignace z její strany na následky této události učinila z ní nechodící pacientku, která nemluví a je vyživována sondou. Je mi moc líto, že vzdala rehabilitaci, pomoc logopeda. Naučila jsem se s ní komunikovat. Ona má k dispozici tabulku s písmeny, takže i ta nám někdy poslouží. Vizuálně vypadá dobře, ale......
Fotka ( z náměstí)
soukromého zařízení Senior a vedle je budova radnice, kde je Městské muzeum a galerie J.W. Mezerové.
Na jednu stranu je to OK, že tady toto zařízení je, na druhou stranu zrovna na náměstí restaurace jako taková chybí.
Budova byla postupem času mnohokrát rekonstruována. V roce 1752 byla přistavěna nová věž. Za purkmistra Antonína Nyklíčka byla v roce 1822 zahájena významná přestavba, která trvala několik let. Dodatečně byl v roce 1859 přidán znak a letopočet „MCCXLI“ připomínající legendu o vpádu Tatarů do města v roce 1241.
Našla jsem na netu fotku z tenkrát....
A teď už zase z jiného soudku.
Uháčkovala jsem přední stranu polštáře pro kolegyni k narozeninám.
Na okně mi rozkvetla kopřiva a pochlubila se svým jemným květenstvím.
Žádné výletování se nekonalo, počasí stále nic moc.
Žádné komentáře:
Okomentovat