Dvanáctý týden tohoto roku

Co mi ten týden přinesl ?

Narozeniny!

Nebyly kulaté ani půlkulaté, ale číslo je to už hodně vysoké. Ani nechtějte vědět, kolik já už pamatuji prezidentů :-).

😄

V loutkovém jsme přivítali loutkoherečku z Japonska.
Docela nás překvapilo
téměř plné hlediště na jejím podvečerním představení spíš pro dospělé.
Bylo to jiné, ale zajímavé.
Prostě jiná země, jiný mrav. 

Po představení jsme chvíli poseděli a díky těm, kteří  vládnou angličtinou,

jsme se i něco dozvěděli.

K uháčkované přední straně polštářku jsem přišila zadní stranu a už mám dárek pro kolegyni louťačku zabalený- jen čeká na předání.

Když už jsem byla v tom šití, tak zase zbytkové dvě chňapky.

Tolikrát jsem jela kolem- na kole, autobusem, autem........ A až když se nedávno kamarádka zmínila, tak jsme se s manželem jeli na ten kostel podívat. Od nás je to opravdu kousek. 

Kostel sv. Šimona a Judy ve Starém Rokytníku v Podkrkonoší byl odsouzen k zániku. Do konce války sloužil převážně německým obyvatelům obce, osudy rodin dodnes připomíná přilehlý hřbitov. Po jejich nuceném vysídlení kostel postupně chátral, vnitřní vybavení rozkradli zloději, interiér zničili vandalové, zdi roztrhal déšť a mráz.

První záznam o něm sahá až do 14. století, po devastaci za husitských válek byl obnoven a do barokní podoby přestavěn v roce 1752. V posledních desetiletích se kostel rozpadal a k novému životu ho probouzí dnešní obyvatelé. Spolek Přátelé Starého Rokytníku získal opuštěnou ruinu i hřbitov do vlastnictví v roce 2020 a spojil se s potomky bývalých německých obyvatel ze spolku Riesengebirgler Heimatkreis Trautenau. Společně ho dokázali zachránit!

A to je pro dnešek už všechno.

Mějte se hezky.

Díky moc za vaši přízeň.

Hanka