bavi-mne-to

Stále máme léto, ale nedá se nic dělat, už je znát, že to bude spíš o létě babím a podzim už v tomto měsíci usedne na trůn.

Letošní Mezinárodní folklórní festival v Červeném Kostelci v předminulém týdnu šel tento rok mimo mne. Ale při jedné z návštěv mého rodného města jsem si nenechala ujít venkovní výstavu LOUTKOVÉ DIVADLO NA ČERVENOKOSTELECKU.

A vida je tam fotka, kde jsem i já. ( druhá zprava dole :-)

No, vždyť jsem byla členkou Loutkové scény Radost od čtvrté třídy základní školy. A věrná jsem této činnosti byla až do maturity. Pak na šest roků jsem se ,,jakoby" odmlčela. Vdala jsem se, přestěhovala, přivedla na svět naše dva kluky.

Věděla jsem, že ve městě, kam jsem se přestěhovala, existuje loutkové divadlo a tak jsem se jednoho dne osmělila, oslovila principála a bylo to. A jsem mezi tou partou dodnes.

Když už jsem v Č.K. byla, tak mne napadlo ukázat vám dům, kde jsem se narodila a až do vdavek žila.

Dům je zrenovovaný, okna naší kuchyně nahoře jsou zazděná. Zazděný je též vchod dole do vrátnice bývalého n.p. Severografia, jehož součástí tento dům byl. Já o sobě říkám, že jsem tiskárenské dítě. Jako malá jsem tiskárnou často pobíhala :-) Otec byl litograf, pracovala tam i mamka a později i brácha. To by bylo dlouhé povídání.

Přes bránu, která je na fotce ve stínu, jsem mnohokrát přelézala - jednou i v plesových šatech. Vrátný byl na obchůzce závodu a klíče od vchodu z přední strany domu jsem zásadně nenosila.

Původním majitelem tiskárny byl pan Josef Doležal .

Po jeho smrti se o provoz pak staral jeho adoptivní syn Antonín.

V roce 1948 došlo ke znárodnění tiskárny, v roce 1951 dostala název Grafické tiskárny a v roce 1958 to byla Severografia. Po roce 1989 Exprint. V devadesátých létech 20.století tiskárnu dědicové Antonína Doležala prodali společnosti Helios a stalo se co se stalo. Tiskárna již neexistuje.