• Hezký večer !

Nejdříve poděkování vám, které jste mi popřály k svátku.
Potěšilo mne to.

Srpen je v půli, prázdniny se krátí
a dny jdou a jdou.

Druhý týden srpnový je za námi.

Přečetla jsem se zaujetím
bestseller roku 2015.

Po knize jsem v knihovně sáhla dle obálky.
Domnívala jsem se, že to bude  četba trochu do sladka.

Oddechnutí po řadě přečtených kriminálek ap.
Kdepák. 

Francie - rok 1939 a další válečné roky.
Příběh dvou sester.
Četla jsem a četla.
Poslední kapitoly až dlouho do noci,
tak mne příběh zaujal.

Do loutkového divadla přijeli malí diváčci z okolní obce.
Tzv. denní příměstský tábor.
Žádné auto, žádný autobus,
ale povoz tažený koňmi byl jejich zážitkový dopravní prostředek k nám i zpět.

Byli fajn a líbilo se jim v našem divadélku.

I malý výlet jsem doma usmlouvala.

Sice cíl cesty nebyl pro manžela to pravé ořechové-

rozhledna ( výšky prostě nemá rád ), ale jel.

A kam jsme se tedy vypravili ?

Nikam daleko. Do nedaleké obce Markoušovice, která je

částí Velkých Svatoňovic.

Po zaparkování auta vede cesta nahoru- kam jinam by měla vést,

když jdeme k rozhledně.

Podívejte koho tady mají !

Potom už cestou, kdy se člověk musí zastavovat

a říkat si, jak je u nás krásně.

Louka plná kominíčků. Však jsem si kytici domů přinesla.

A teď čekáte jak jsme dorazili k rozhledně, jak jsem na ni vystoupala,
jaké jsem měla úžasné výhledy.
Kdepák. Nedošli jsme. Manžel pravil - dál nejdu-je vedro. Je tedy pravda, že bylo.
Takže dál jsme nešli.( No, nedal na mne a zvolil cestu delší.)
Ale ono mi to ani nevadilo. Příroda kolem mne byla  krásná, tu a tam jsem si
uškubla nějaký ten stvol. Prostě pěkné odpoledne.

A to je asi tak vše.

Mějte hezké dny.

Buďte šťastni a čiňte i jiné šťastnými.

Hanka

Díky za vaši návštěvu tady u mne.