Když je modro

 Když je obloha modrá a sluncem ozářená, tak to láká ven. 
Včera bylo tedy u nás šedivo a docela vlezlo.
Dnes už je to zase lepší, je modro- slunečno jako některé dny předchozí.
Byť mrazivé, ale únor je zimní měsíc, takže z normálu nevybočující.

Na naše náměstí vede šest cest. Já jsem si v týdnu vybrala tu,
ze které je kostel Jakuba většího krásně vidět. 

Využila jsem cesty mého manžela do blízké Rtyně v Podkrkonoší

a sedla si do auta s ním v ruce foťák.

Nic nenamítal udělat zastávku v Batňovicích, abych mohla vyfotit

kostel sv.iBartoloměje, který je veden jako chráněná kulturní památka. 

Okolo kostela je hřbitov, který se může pochlubit moc pěknými náhrobky.

Nefotila jsem.

Ve Rtyni je především dominantní dřevěná zvonice. Vedle ní kostel Jana Křtitele

a kolem opět hřbitov. 

Před bránou je socha svatého Jana Nepomuckého.

Na pár kilometrech můžeme vidět tolik z toho, co sahá hluboko do naší historie. 

A to je ta naše země česká tak malá.

Na zahrádce se mi pomalu, ale jistě klubou první poslové jara-sněženky.

A doma si jaro přivolávám kvítkem koupeným.

U Stáni (blog Veverkoviny) jsem vyhrála knížku Hlubiny. 

Čtu.

V neděli hrajeme pohádku Kašpárek doktorem.

Takže asi tak. 

Hezkou sobotu a pohodovou neděli přeji vám všem.

Moc děkuji za vaši návštěvu na mém blogu.

Hanka